Den řidičů nákladních vozidel 2025: Dáme řidičům kamionů prostor k vyjádření

22. ledna 2025 se slaví Den řidičů nákladních vozidel. Tento den, který vyhlásila společnost NN1 Personnel (personální agentura a zprostředkovatel řidičů v logistickém odvětví), má za cíl ocenit řidiče a vše, co pro ekonomiku a společnost dělají.

Bez řidičů kamionů, kteří ve své práci často čelí nejrůznějším obtížím (včetně odloučení od rodin a domova, dlouhé pracovní doby a cestování za extrémních povětrnostních podmínek), bychom se museli obejít bez nezbytných výrobků a pohodlí. V posledních několika letech, ale i předtím, byli skutečně hrdiny – pandemie byla jen jedním z příkladů.

Jak tento den oslavíte, je jen na vás. Společnost NN1 Personnel doporučuje projevit trochu laskavosti, například tím, že řidičům nabídnete teplý nápoj nebo si s nimi popovídáte.

V organizaci SNAP se vždy snažíme dát řidičům kamionů prostor k vyjádření. A právě to děláme i u příležitosti letošního Dne řidičů těžkých nákladních vozidel. V návaznosti na nedávný příspěvek na naší facebookové stránce, v němž jsme se ptali na nedostatek řidičů a na to, jak zajistit, aby mladí lidé měli chuť do tohoto odvětví nastoupit, vám nyní přinášíme výběr komentářů od řidičů kamionů, které zachycují jejich skutečné zkušenosti – od výzev, kterým čelí, až po to, co na své práci milují.

Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

Hlavním tématem, o kterém řidiči často hovoří, je to, jak jejich práce ovlivňuje jejich osobní život – například to, že nemohou být u důležitých životních událostí, že musí spát v kabině a že výdělek nestojí za oběti, které přinášejí.

„Řízení nákladních vozidel bylo vždy spojeno s nízkým platem, dlouhou pracovní dobou a téměř žádným společenským životem. Dnešní mladí lidé už nebudou snášet ty nesmyslné pracovní časy, protože většina z nich má i život mimo práci.“

„Nedoporučoval bych to, pokud to nemáte v krvi. Není to jako běžná práce, je to životní styl. Musíte si uvědomit, do čeho jdete. Nemáte pevnou pracovní dobu jako v továrně. Vše závisí na povaze práce. Očekává se od vás, že budete jezdit 15hodinové směny a trávit noci v kabině, jak to práce vyžaduje – a na soukromý život se můžete vykašlat.“

„Pracovat v průměru 70 hodin týdně za 50 tisíc liber ročně už prostě nestojí za to. Minimální mzda se rychle přibližuje průměrnému platu řidiče kamionu, takže radši budu dělat přesčasy v továrně za podobný plat a budu moct každý večer vidět svou ženu.“

„Pracovat 60–65 hodin týdně, být tři ze čtyř nocí pryč, nemít žádný společenský život – za ty peníze, co vyděláte, můžete rovnou skládat zboží v Aldi a mít aspoň nějaký život. Noví řidiči, kteří do tohoto oboru nastupují, nechtějí tolik hodin ani nočních směn za tu almužnu, co dostávají – to je fakt. Až tedy firmy začnou řidičům platit víc, začnou je i získávat.“

„Kolik z těch, co začali ve stejnou dobu jako já, v tomhle oboru vydrželo? Kolik manželek mělo už dost toho, že své manžely téměř neviděly? Kolik řidičů mělo už dost toho, že neviděli své manželky a děti?“

„Proč by se mladí řidiči měli pouštět do tohoto oboru? Dlouhá pracovní doba, mizerné platy – vydělají si víc peněz a budou mít bohatší společenský život, když se vyučí něčemu jinému. Pro mě je už bohužel pozdě.“

Statistiky tyto ohlasy potvrzují. Ukázalo se například, že řidiči kamionů pracují v průměru 48 hodin týdně – ve srovnání s 37,5 hodinami u všech zaměstnanců jde o podstatný nárůst o 28 %. Není tedy překvapivé, že pouze třetina řidičů měla pocit, že jejich zaměstnavatelé podporují rovnováhu mezi jejich profesním a osobním životem. Není ani překvapivé, že tak významný počet z nich opustil toto odvětví, včetně 67,21 % lidí mladších 30 let, kteří pověsili své reflexní vesty na hřebík do jednoho roku od začátku pandemie.

Život po kariéře řidiče kamionu

Někteří z těch, kteří se k tomu vyjádřili, již z tohoto odvětví odešli a našli si jiné pozice, ve kterých jsou spokojenější.

„V továrně na obrábění dílů vydělám víc… a vím, kdy jdu do práce a kdy jdu domů, takže je to jasná volba.“

„Řidičák a osvědčení o odborné způsobilosti mi jen leží v peněžence. Teď učte lidi řídit auta.“

„Vůbec mi to nechybí. Řidičák mám pořád platný. S CPC jsem skončil. Mám toho dost.“

„Dělám to už léta v první třídě, ale už bych se k tomu nevrátil, protože v továrně vydělám stejně a můžu mít normální rodinný život. Prostě to už za to nestojí!“

„Vrátil jsem se k řízení autobusů, protože tam, kde bydlím, je hodinová mzda vyšší. Po patnácti letech za volantem nákladního auta si ty osmihodinové směny naprosto užívám. Člověk si neuvědomí, o co přichází, když nemá čas na odpočinek od práce, dokud to znovu nezažije.“

Jít ve stopách rodiny

Jiní však vzpomínali na krásné chvíle, kdy jako děti jezdili s otci v nákladních autech, uvědomovali si, jak cenná to byla zkušenost, a jak je právě tato zkušenost přivedla k tomu, že se po dokončení studia sami zapojili do tohoto odvětví.

„Myslím si, že v tomto odvětví se vůbec nebere v úvahu, jak byli vychováni dnešní jednadvacetiletí. Kdysi jezdili se svými otci v nákladních autech. Kluci v kabině si rozvíjeli stejně dobré mentální schopnosti, jen se přitom soustředili na čísla silnic.“

„Když dětem zakázali jezdit o prázdninách s tátami v nákladním autě, tehdy o to mladí ztratili zájem. Přiznejme si to: není to zrovna finanční pobídka, aby se k nám přidali, že?“

„Nikdy jsem neměl jediné školní prázdniny, během kterých bych nejel s tátou v kamionu.“

„Ještě než opustili školu, znali tu práci jako své boty.“

„Bylo skvělé jet s tátou do Belgie. Pracoval jsem pro společnost United Carriers jako řidič pro agenturu Protem Ltd z Kentu. Potom jsem přešel k Marley Extrusions. Tehdy, a vlastně i dnes, pracuju jako pomocník řidiče, protože nemám řidičák – rád bych ho měl, ale zrak mi moc neslouží, tak dělám to nejlepší, co můžu, a to je práce pomocníka řidiče. Miluju být v kabině kamionu.“

Vášeň pro práci

V podobném duchu se mnozí neshodli s tím, že by řízení kamionu nebylo ideálním povoláním – ať už kvůli výdělku, nebo prostě proto, že rádi řídí kamiony.

„Pracuju tři večery v týdnu za základní plat 45 tisíc liber ročně. Ukažte mi jinou práci, kterou bych mohl získat po dvoutýdenním zaškolení a která by mi vynesla tolik peněz!“

„V oboru tankerů se pohybuji už skoro 49 let a ve svých 74 letech pořád jezdím o víkendech a jednou týdně jsem na moři přes noc. Můžu vás ujistit, že v tomto odvětví je nedostatek kvalitních lidí. Spousta skvělých lidí zemřela předčasně. Kdybych mohl, rozhodně bych do toho šel znovu.“

„Je to povolání, které buď milujete, nebo ne. Mě to bavilo dlouhá léta a byl jsem pryč vždycky 4 až 6 týdnů v kuse. Hodně záleží na tom, do jaké firmy nastoupíte. Já jsem u té své vydržel 32 let.“

„V 19 letech jsem udělal řidičák na nákladní auta. Už skoro tři roky jezdím po silnicích – miluju to.“

„Padesát procent řidičů nechtělo být pryč z domova a nikdo nechtěl jezdit o víkendech. Téměř všichni mi říkali: ‚Zmeškal jsi ta nejlepší léta, synku, najdi si jinou práci.‘ Pravda byla taková, že peníze nebyly špatné, pokud jste odpracovali dost hodin, a pokud jste to dělali kvůli penězům, dalo se tím dobře uživit. Pokud jste chtěli pohodlný život v nejlepších kamionech, dostatek odpočinku a péči ze strany firmy, byli jste ve špatném povolání.“

„Vždycky jsem pracoval přes 60 hodin týdně a díky tomu jsem si užíval pohodlný život a hlavně měl po boku skvělou, chápavou a silnou ženu. A ano, udělal bych to znovu.“

Ocenění řidičů nákladních vozidel u příležitosti Dne řidičů těžkých nákladních vozidel

Z těchto komentářů jasně vyplývá, že ačkoli řidiči kamionů čelí řadě výzev, jejich práce má i mnoho pozitivních stránek a pro některé z nich je to povolání, které by rádi vykonávali po celý život – není tedy divu, že přibližně polovina řidičů je se svou prací spokojena.

Domníváme se, že je zásadní, aby si každý uvědomil, co všechno pro nás řidiči kamionů dělají. Bohužel někteří řidiči poukázali na to, že se s nimi zachází s velkým nedostatkem úcty. Tak by to být nemělo – měli by být oceněni za to, co dělají, aby nám všem zajistili základní životní potřeby. Jak to vyjádřil jeden z řidičů:

„Dálnice jsou možná žilami této země – ale nákladní auta jsou naší krví. Bez nich bychom neměli žádné potraviny, natož pak zboží.“

Proto dnes, v rámci Dne řidičů nákladních vozidel – a vlastně i každý jiný den – prosíme všechny, aby ocenili ty, kteří jsou kvůli nám na silnicích. Řidiči kamionů si zaslouží uznání, respekt a ještě mnohem víc.